Budoucnost průmyslu tkví v tvůrčí replikaci minulosti...

Vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové…

Děkuji za pozvání na dnešní konferenci a možnost vystoupit několika poznámkami na téma budoucnosti průmyslu v nadcházejícím období. Doufám, že se přitom neminu se záměry organizátorů našeho setkání.

Dnes se hodně píše a hovoří o tom, jaká budoucnost nás čeká, co nového nám přinese. Upřímně řečeno, jsou to až neuvěřitelné věci a naše prognózy jsou velmi vznosné, létají opravdu vysoko. Současná praxe naznačuje, že se máme opravdu na co těšit. Dovolte mi, abych se zaměřil nikoliv na to, co nového přijde, ale spíše na to, co starého s námi zůstane a trochu tak naše létání v oblacích přizemnil. Pokládám za velmi důležité, abychom si v rámci řídící činnosti uvědomovali, jaké jsou základní úkoly a cíle námi řízených procesů a podniků a neztráceli je ze zřetele v rámci okouzlení novou dobou.

Pokud se mám přidržet tématu naší konference, kterou jsou současné globální výzvy, pak zcela jistě je klíčovou globální výzvou zabezpečit dostatek produkce pro spokojení potřeb stále rostoucího počtu obyvatel planety. Určitě vás nepřekvapí, když řeknu, že základním výzvou pro průmysl je vyrábět. Vyrábět více a vyrábět efektivněji. Někdy by se na základě prezentace některých rádoby vědeckých metod mohlo zdá, že prvořadým úkolem průmyslu je nikým nespecifikovaná více nebo méně zelená udržitelnost a reportování o tzv. ESG. Tedy, že je důležitější to, jak se činnost průmyslu prezentuje nebo dokonce jak se dodržují psaná i nepsaná pravidla její prezentace, než činnost sama…

Pokud jde o podobu produkce, základním úkolem průmyslových podniků je i v našem postmoderním světě vyrábět dostatek amoniaku, oceli, betonu, umělých hmot a silikátů. Zní to velmi, velmi staromilsky, ale je to tak. Dovoluji si dokonce tvrdit, že když těchto pět základních produktů ztratíme ze zřetele a podlehneme kouzlu široce hlásané zelené dematerializaci výroby, rozvoji služeb, digitalizaci a novým světům umělé inteligence, nepřežijeme. Nebudeme mít co jíst, nebudeme mít dost energie, nebudeme mít dostatek materiálu pro průmysl a stavebnictví ani pro rozvoj technologií, které jsou postaveny na křemíku. Nechci tady rozhodně tvrdit, že nemůže přijít doba, kdy bude paleta klíčové produkce jiná, ale věřte mi, v příštích několika desítkách let se ta stávající moc nezmění. Je úkolem vědy přispět nejen k vyšší efektivnosti základní produkce, ale i vytvoření nových materiálů, které budou mít tytéž možnost uspokojit naše potřeby jako výšeuvedená pětice. Věda musí také hledat nové technologie zpracování materiálu, ale jejich podstatou v příštích desetiletích nutně zůstanou zhutňování, tváření, odlévání, odebírání a přidávání.

Nic nezmění že základními zdroji pro průmyslovou produkci budou mimo přírodních zdrojů, zdroje získané směnou a potom zdroje vlastní. Stejně tak naše produkce se bude rozdělovat na tu pro vlastní spotřebu, dále produkci na směnu a do třetice na odpady…

Celý tento systém průmyslové výroby, který se, jak výše uvedeno, ve své podstatě příliš nezmění, bude tak jako doposud poháněn inovacemi. Inovace průmyslové výroby jsou tak neméně důležitým úkolem průmyslových podniků, jakým se samotná jejich produkce. Inovace mohou a musí směřovat do všech výše uvedených oblastí, tedy do kvality a podoby samotné produkce, do zpracovatelských technologií i do organizace výroby. Opět je tu ohromný prostor pro vědu, která ovšem nemůže vynalézat skutečné inovace. Věda může jenom vytvářet podmínky podhoubí pro jejich vynoření. Skutečné inovace jsou spíše emergentní jev než výsledky nějakých plánovitých procesů.

Prostřednictvím inovací můžeme zvyšovat efektivitu výroby i měnit podobu produkce, ale při současném růstu potřeb světové populace nemůžeme očekávat, že celková spotřeba petice základních materiálů a energie dále neporoste. Můžeme rovněž prodlužovat životnost výrobků a vzkřísit celý systém opravárenství a navrácení opravených výrobků k dalšímu použití, ale to rovněž příliš potřebu energie a surovin pro průmyslovou výrobu příliš neomezí.

Pokud bychom měli pojmenovat souhrnně jedním termínem inovaci, která skutečně může něco změnit, pak jde o zapojení průmyslových podniků do skutečné cirkulární ekonomiky. Nikoliv do té, o které se mluví a píše jako o jakémsi světlém zítřku nebo tvoří témata politicko-mediálních exhibic a budování potěmkinských vesnic všeho druhu. Možná je lépe říci, že by průmyslové podniky měly být tvůrci skutečné cirkulární ekonomiky. Mají k tomu všechny předpoklady. Průmyslové podniky by měly utvářet cirkulární ekonomiku zvyšováním vlastní soběstačnosti, změnou podoby dodavatelsko-odběratelských řetězců, a především důslednou transformací odpadů na zdroje všude tam, kde je to možné. Cílem cirkulární ekonomiky tedy je maximálně možná minimalizace objemu nevyužitelného odpadu nejen v průmyslu, ale v celospolečenské měřítku.

Do třetice hovoří název naší konference o vzdělávání. To, čeho je nám nejvíce třeba, je nové myšlení o našem prostředí, o světě kolem nás. Především se musíme naučit pochopit, že nemáme jiný svět než ten, ve kterém žijeme. Z toho plyne, že nemáme žádný lepší a tento svět musíme pochopit se všemi jeho nedostatky a přijmout jej za svůj. Druhým úkolem je soustředit se na to, jak v tomto světě úspěšně fungovat, a nikoliv na to, jak ho změnit. Zvládat naši biologickou, sociálně-ekonomickou a duchovní reprodukci v tomto našem světě. Zapomenout na všechny krize, transformace a reformy, kterými se programy konferencí po celém světě jenom hemží. Je možné snít o tom, jak by to bylo hezké, kdyby byl náš svět jiný, ale mezitím nás ten náš svět zničí. Do třetice se někteří z nás mohou naučit uvědomit si a najít sebe sama a svou pozici v tomto našem světě. To je poslední krůček k naší dospělosti, ale jak říkal Immanuel Kant, je tak sladké nikdy nedospět. Bylo by skvělým výsledkem dosáhnout u většiny populace schopnost přijmout náš svět a být v něm životaschopný. Ideálem by bylo, kdybychom byli zároveň učiteli a žáky jeden druhému.

Závěrem mi dovolte přece jenom několik slov o něčem dnes tolik aktuálním, co může vytvoření a fungování cirkulární ekonomiky významně pomoci. Je to práce s daty a využití možností umělé inteligence. V souvislosti s Průmyslem 4.0 hovoříme v České republice o internetu věcí, který ovšem doplňujeme na trojici pomocí internetu služeb a internetu lidí.   V tomto moderním pojetí Průmyslu 4.0. se tak díváme na výrobní procesy jako na trvalou interakci tří světů: světa fyzického, světa virtuálního a světa sociálního. A význam světa sociálního v souvislosti s nárůstem stále se zdokonalujících a sofistikovanějších metod strojového učení trvale roste.

Závěrem je třeba podtrhnout, že úsilí, které vynakládáme na poznání toho, jak změnit svět, je vesměs marné. Zkusme si společně odpovědět na otázku, jak lépe žít v tomto našem nejlepším světě. Hledejme cestu, jak se to celý život učit a do maximální možné míry se to také naučit. Nečiňme náš svět zlým, špatným a zejména odpovědným za to, že se v něm necítíme komfortně a nechováme se dobře ke svým bližním. Zkusme si odpovědět s podporou vědy, citu i zdravého rozumu na otázku, jak změnit každého jednoho z nás a nesnažme se měnit svět. On za to, jak my žijeme a jak ho vnímáme, nemůže. Na vině našeho vidění světa jsou především naše pýcha, hloupost, tupost, lenost a neschopnost… Nezapomínejme, že je lépe přijmout to, co je než nenávidět to, co není…

Dnes záleží na tom, aby naše budoucnost stála na pevných, a nikoliv na hliněných nohách... To je naše odpovědnost... Tady je náš Rhodos a tady musíme skákat…

Děkuji Vám za pozornost a přeji vám vše dobré…