Jaké kádry potřebujeme…
Vážení kolegové, dámy a pánové milí INKovci,
všem vám jako ambasador INK posílám pozdravy z Prahy. Pro své vystoupení jsem si vybral téma, které spadá do prvního obsahového směru naší konference. Tedy úloha pedagogiky a univerzit při přípravě „zelených, digitálních kádrů“ pro Průmysl 4.0. na podporu posílení jeho odolnosti vůči změně klimatu. Dovolte mi několik slov na toto téma.
Především chci říct, že nejsem odborník na pedagogiku a jsem tomu upřímně rád. Jsem přesvědčen, že dnes máme tolik odborníků na všechno možné, pedagogiku nevyjímaje, že jsme už ztratili vlastní instinkty, přirozené vnitřní směřování k tomu, co je přirozeně správné a k tomu, co přináší už několik tisíc let výsledky. Po tisíce let jsou potřebné vlastnosti kádrů, tedy osob, které tvoří jádro společnosti, společenství a organizací a jsou schopny zabezpečit jejich fungování, v podstatě pořád stejné.
Navíc bych rád připomenul, že překlad mého příjmení do ruštiny zní ученик, což mně po celý život vede k ostražitosti před velkými pedagogickými moudry, reformami a zejména zaručenými recepty. Pokud pominu antické autory, pak bych rád připomenul, že skoro vše moudré o pedagogice už napsal český učenec Jan Amos Komenský v 17. století. Jeho pedagogickým heslem bylo schola ludus
Začnu všeobecně známých citátem z vystoupení J.V.Stalina k absolventům akademie Rudé armády v roce 1935. Kádry rozhodují vše. Nejde o to, kdo to řekl, kdy to řekl a kde to řekl. Jde o to, že je to jistota, ze které můžeme vycházet, základ, na kterém můžeme stavět. Bez připravených lidí nemůžeme dosáhnout nikdy, nikde, ničeho. Náš svět je plný náhod a platí, že nebe nebo štěstí přejí právě připraveným. A když už jsme u těch slavných citátů, pak nezapomínejme ono klasické Leninovo učit se, učit se, učit se… Dovolím si jenom malou parafrázi, která ho doplňuje. Učit, učit, učit…, která se přímo váže k tomu, že jednou z nejdůležitějších profesí našeho století se musí stát profese učitele. Zatím to tak, bohužel, nevypadá… Učitel je lůzr, otloukánek…Tato skutečnost přímo ohrožuje rozkvět společnosti i každého jednotlivce.
Otázka zní, jaká slova, jaké schopnosti a dovednosti dnes, v 21. století, charakterizují skutečnou připravenost kádrů. Připravenost měnit svět kolem nás a v neposlední řadě měnit sebe sama. Měnit sebe sama je ten nejtěžší úkol a jenom kádry, které to dokážou, mohou uspět v našem proměnlivém světě.
Za prvé, pokud jde o multilaterální dovednosti, jako ambasador Institutu vědeckých komunikací dávám na první místo dovednost komunikace a na další dvě koordinaci a kooperaci. Výsledkem zvládnuté trojice těchto dovedností musí být skutečný výsledek, který můžeme nazvat koprodukcí. Pokud nedokážeme společně něco vytvořit, pak jsou veškeré komunikace, koordinace a kooperace zbytečné.
Za druhé, pokud jde o individuální dovednosti, pak na první místo patří bezesporu interpretace. Interpretace objektivní reality, interpretace interpretací a samozřejmě i nevyhnutelná reinterpretace směrem k realitě. Někdy těmto interpretacím říkáme modelování, ale to platí především pro zvláštní interpretační jazyk, který se jmenuje matematiky. V dnešním světě bude patřit k interpretačním dovednostem i tvorba promptů pro umělou inteligenci. Ale jsou i další interpretační jazyky. Je jazyk práva, jazyk politiky, jazyk umělecký a samozřejmě jazyk vědy. Všechny, bohužel, mají společné to, že žádný z nich nemůže zcela postihnout ani objektivní realitu, natož realitu samotnou.
Základem interpretačních dovedností je převod slov na obrazy a obrazů na slova. Převod slov na zvuky a zvuků na slova. A samozřejmě do třetice převod obrazů na zvuky a zvuků na obrazy. Dokázat to všechno propojit a vytvořit komplexní vjem. Tohle bychom se všichni měli učit od nejútlejšího dětství. Dnes s tím mají mnozí potíže ještě na univerzitách.
Do třetice pokládám za klíčové, abychom do výchovně-vzdělávacího procesu na všech jeho úrovních zakotvili jako jednu z jeho podstat přirozené právo na omyl a s ní spojenou povinností experimentovat, postupovat metodou pokus-omyl. Vedeme tím lidi k pochopení toho, co je skutečný úspěch. Nejúspěšnější lidé v životě byli často ti, kteří něco zkoušeli a neuspěli, zkoušeli a zase neuspěli. Ale ve své snaze nikdy nepřestali. Úspěch znamená, že za prvé, hledáme nové nápady a zkoušíme nové věci; za druhé, když zkoušíme něco nového, děláme to v takovém měřítku, že neúspěch můžeme přežít; za třetí, hledáme zpětnou vazbu a učíme se ze svých chyb za pochodu.
Jedním z tajemství úspěchu Googlu je právě skutečnost, že své zaměstnance podporuje v tom, aby mohli věnovat 20 procent svého pracovního času experimentování a realizací svých nápadů. Vyzkoušejte tedy něco nového, budete se jednak bavit, jednak se něco naučíte.
Přemýšlejme nad svými chybami a poučme se z nich. Neúspěch je cenný jen do té míry, do jaké zlepšuje budoucnost. Slovy dramatika Samuela Becketta: Zkusil jsi to. Nepodařilo se. Zkus to znovu. Znovu selžeš. Selži lépe. Existuje mnoho způsobů, jak se přimět k sebereflexi. Někdo si může vést deník, jiný zase může trávit každý den deset minut prostým přemítáním. Pro jiné to může znamenat, že si o věcech potřebují promluvit a rozebrat, co se stalo. Ale bez toho, že lidé poznají úspěch nebo neúspěch svých vlastních myšlenek, nápadů a projektů, úspěch či neúspěch toho, co se událo pod jejich zodpovědností, úspěch či neúspěch toho k čemu se svobodně rozhodli, nikdy nevychováme svobodné a odpovědné osobnosti, opravdové společenské kádry.
Blížíme se k závěru. Mohl bych představit žádoucí podobu kádrů v duchu sedmi antických nebo stejného počtu křesťanských ctností. Možná bych mohl použít obraz správného kádru složeného z horoucího srdce, chladné hlavy a čistých rukou. Ale to vše je jenom pěna dní nebo závan ducha doby…
Vždy a všude potřebujeme lidi svobodné a odpovědné, lidi s vlastním názorem, o kterém jsou schopni vést odpovědnou a tvůrčí diskusi. Potřebujeme lidi, kteří dokážou nejen individuálně, ale i společně dosáhnout žádoucích výsledků. Potřebujeme lidi, kteří jsou schopni ztotožnit se s úkoly, které přesahují jejich osobní zájmy. Potřebujeme lidi, kteří umějí naslouchat svému svědomí. Potřebujeme lidi, kteří umí naslouchat a porozumět druhým, lidi, kteří umí přispívat k atmosféře porozumění, protože atmosféra konfrontace ve společnosti vylučuje její rozkvět v jakémkoliv jejím segmentu, stejně jako v jejím celku.
Co dodat vážení kolegové…?!?
Nepodléhejme tomu, že svět 21. století je příliš složitý a vyžaduje nějaké zvláštní přístupy. Objevují se i názory, že je to tak složité, že se to snad ani nedá zvládnout. Nevěřme tomu. Doba jistě přináší nové znalosti a s nimi potřebu nových dovedností, jak je uplatnit v praxi. Ale podstata zůstává stejná.
Kádry, které potřebujeme, kádry, které dokážou zabezpečit fungování společnosti a dobrý život lidí, musí být nadány připraveností k tomu, aby dokázaly udělat každý den něco pro to, aby se lidem kolem nich a celé společnosti dařilo lépe. Mé vystoupení naznačilo několik možností, jakou cestou jim k těmto dovednostem pomoci…
Děkuji vám za pozornost… Přeji vám vše dobré…