Moje novoroční přání i předsevzetí

Nový rok bývá období plné předsevzetí a nadějí. Dovolím si vyslovit přání, abychom se už konečně začali zbavovat indoktrinace tezí, že naše spokojenost závisí na našem individuálním výkonu, jeho efektivnosti a užitečnosti v soukromoprávním i veřejnoprávním kontextu. Že musíme být flexibilní, pružně reagovat na výzvy a neustále svou užitečnost zvyšovat, protože jinak budeme vyřazeni ze společnosti těch správných, užitečných a flexibilních a hlavně radostných jednotlivců, protože důležitým kritériem je dnes to, že sloužíme s elánem, nadšením a zejména vždy s úsměvem. Nesmíme se nechat srážet a svádět z jediné cesty pravé rodinou, přátelstvím nebo zamyšlením se,  protože tento svět je jen pro silné nemyslící jedince.

Je až neuvěřitelné kolik lidí tomu věří, kolik z nich si ukula pouta z pocitu údajné vlastní nedostatečnosti, nevzdělanosti, špatné jazykové výbavy, zkrátka a dobře ze strachu z celkové sociální nekompetence. To, co je jim v médiích předkládáno jako ideál současného hrdiny, je pro ně stejně nedosažitelné jako pro Řecko uhrazení jeho údajných dluhů. Ve skutečnosti je tento svět jen pro asociální všehoschopné slouhy, kteří dokážou kohokoliv kolem sebe kdykoliv potopit a kteří zasévají do svého okolí pocit nejistoty a preferenci udavačství. Je to čas manažerů a úředníků. Je okouzlující poslouchat, jak se manažeři nadřazují nad úředníky a vykládají, že on jsou něco více, protože úředníky živí. Přitom oni sami jsou pouhými parazity na soukromých penězích a práce naprosté většiny z nich se podobá obrazu dozorce na plantáži, který prohání bič po zádech otroků. I tam jde o užitečnost, efektivnost, hospodárnost a flexibilitu. Úředníci jsou v tomto kontextu sice parazity na penězích veřejných, ale z hlediska společenské užitečnosti jsou s manažery jeden za 18 a druhý bez dvou za dvacet (tedy za dvaadvacet, pokud dobře počítám).

Upřímně si přeji, aby po mimořádných volbách udělali Řekové na své údajné věřitele a věrozvěsty řecké neefektivity a nízkého výkonu dlouhý nos. I postřelený Wolfgang Schäuble by si měl uvědomit, že nelze mít na každého stejné nároky a že by si s takovým přístupem, který on uplatňuje vůči Řecku, sám na vozíčku v politice ani neškrtnul. V každém případě jsou jeho výroky kabinetní ukázkou křesťanského myšlení a zdaleka nikoliv jen politického. Navíc to byli Němci, kteří svými spekulacemi k řeckému bankrotu přispěli měrou vrchovatou a vydělali ještě daleko více, než nyní Řecko údajně dluží. Je na čase říci bratrům Němcům, že si své poručníkování a posedlost evropským pořádkem strčili někam, protože by jim někdo mohl připomenout, že největší neštěstí v dějinách lidstva vyšla z německých ambic dělat pořádek a sjednocovat Evropu. Bylo by moc fajn, kdyby se našel někdo, kdo by to nejmenovanému německému kalhotkovému „nechlapci“ vmetl konečně do tváře. Jen se Německo pustilo v roce 1990 ze řetězu, tak přispělo významnou měrou k rozpoutání války v bývalé Jugoslávii a dnes je se svou tradiční politickou tupostí hegemonem rodící se války na Ukrajině proti Rusku.

Upřímně si přeji, abychom si v novém roce začali rozmýšlet, jestli tu hru na zvyšování výkonu a všestranné sebezdokonalování ve jménu lepší služby cizí věci chceme dál hrát. Čím dál více z nás vidí, že to nikam nevede a že ze všeho nejméně na tom záleží naše spokojenost a štěstí. Byli jsme na třístém třicátém třetím doškolovacím kurzu a stejně nás nakonec vyhodí, protože jsme se přitom byli málo nadšení a už půl roku jsme nikoho neudali. Rodina nás nezná a na přátele nemáme čas. Jsme na sociálních sítích a sdílíme jako o život, ale neumíme si přiznat, že sdílený materiál je ve skutečnosti velká sračka. Celkový obraz naší aktivity tak připomíná exkrement padlý do větráku…

Já sám za sebe slibuji, že tuhle hru na užitečnějšího idiota hrát v roce 2015 rozhodně nehodlám…