Naděje je kotvou i majákem ve složitých časech…
Naděje je kotvou i majákem ve složitých časech…
Nabízím čtenářům text svého vystoupení na konferenci na Sibiřské federální univerzitě v Krasnojarsku dne 2. června 2022 (https://bbusiness.biz/sbe2022)
Vážené kolegyně, vážení kolegové v dalekém Krasnojarsku…
Děkuji Vám všem a především vážené Irině Bardasarjan za možnost vystoupit na této konferenci.
V době, když uvidíte moje vystoupení, budu sedět v letadle do Španělska, kam letím společně s manželkou oslavit jubileum mého učitele profesora Vitalije Isajeviče Koškina. Proto jsem své vystoupení poslal Irině prostřednictvím kanálu YouTube.
Dlouho jsem přemýšlel o tom, co mu darovat v této, tak složité současnosti roku 2022, a pak jsem si vzpomněl na symboly naděje, jakými jsou kotva, vlaštovka nebo holubice. Vybral jsem si kotvu, která teď letí s námi v zavazadlovém prostoru. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale naděje je tím, co my lidé dnes potřebujeme nejvíce.
Ze současné Pandořiny skříňky plné neřešených globálních i lokálních problémů ve vzájemných vztazích mezi nejrůznějšími mocenskými, politickými, obchodními a ideologickými subjekty, včetně náboženských, nedávno uteklo všechno to, o čem píší antické báje. Tedy nemoci, bída, zlo, hoře, strádání, závist, pohromy, neštěstí, spory, vády a války. Mýtická Pandora víko rychle přibouchla a na dně v nově uzavřené skříňce zůstala naděje, která se tak na svět nedostala. Naším společným, zdaleka nejen intelektuálním, úkolem je nedopustit uvěznění naděje v prázdné skříňce. Vrátit naději na svět a mezi lidi a do jejich duší a srdcí.
Když hovořím o naději, nemám na mysli pouhou dobrou náladu nebo optimismus. Často žertujeme na téma, že optimismus je pouhým nedostatkem informací. Naděje je víc, je to hluboce vědomý psychosomatický stav, který je významnou ctností a životní cestou zároveň. Je komplexním zdrojem naší odolnosti v dobách těžkých a zdrojem radosti v dobách dobrých. Dovolte mi proto, aby obsahem mého vystoupení bylo zamyšlení nad tím, jak naději neztratit, jak ji učinit pevnou součástí našeho ustrojení, jak být plný naděje v současných tekutých časech. Naděje je skutečnou kotvou spásy, oním pevným bodem, o kterém přemýšlel už Archimedes.
Otázka tedy zní velmi a velmi povědomě. Co dělat…a jak to udělat…?!?
Především musíme začít sami u sebe, u svého prostředí. Zamyslet se nad tím, jak si poněkud chaotický svět kolem sebe trochu uspořádat. Dovolte mi myšlenku, že příroda kolem nás vlastně počítá jenom do tří. Jeden, dva a moc… Nám tato myšlenka snad pomůže uspořádat a systemizovat nejen prostředí kolem nás, ale zároveň pomůže identifikovat nástroje a metody sloužící k rozvoji naší celkové odolnosti, resilience nebo antifragility vůči nejrůznějším vlivům. Když říkáme, že příroda počítá jeden, dva, moc, pak nám v různých kontextech představuje různé trojice. V jazykovém kontextu to je číslo jednotné, dvojné, množné jinak singulár, duál, plurál. V kontextu filosofických kategorií mluvíme o singularitě, dualitě a pluralitě. Jedinosti, dvojnosti a mnohosti. Nejen v politologii slýcháme o monismu, dualismu a pluralismu. Ve světě informací jde o informace emoční, lineární a nelineárnía podobně je to s unitaritou, linearitou a nelinearitou v kontextu matematickém.
V podstatě to pro nás znamená, že můžeme utřídit nástroje a metody sloužící k formování opravdu odolné osobnosti do tří skupin.
Jednak do skupiny těch, které se utvářejí v rámci naší vnitřní komunikace nás samých se sebou samými, jako jsou vzdělávání se, rozjímání, meditace nebo usebraní.
Dále do druhé skupiny těch, které vznikají v duální párové přímé komunikaci s našimi partnery, ať již je náš vzájemný vztah jakýkoliv. Od lásky a přátelství až po nepřátelství a nenávist. Je to právě přímá párová komunikace s partnery, kterou často podceňujeme. Zapomínáme, že náš trojrozměrný prostor neumožňuje existence jiných sítí než dvojrozměrných, složených z párů. Duál se vytrácí postupně i z jazykového kontextu a zůstává přítomen jen ve starých jazycích. Často i v politickém a společenském kontextu se potácíme mezi fanatickým kolektivismem a vypjatým individualismem a zapomínáme, že skutečný život se odehrává především v párovém spořádání.
Do třetice do skupiny nástrojů, které vznikají naší komunikací s určitými agregáty komunikací třetích osob. Tyto agregáty reprezentují nejrůznější mnohočetné entity, ve kterých je obtížné, ne-li nemožné, určit jejich jednotlivé, agregací více nebo méně anonymizované složky. Jde především o nejrůznější pravidla, ale i ideje, nejrůznější instituty a komunikace institucí, mediální informace nebo to, co obecně nazýváme ideofakty. Jejich fyzickou podobou jsou nejrůznější organizace. Zájmové, profesní, ideové, politické, náboženské, sociálně-ekonomické i teritoriální. Můžeme se jim vyhýbat, můžeme se účastnit jejich činnosti, můžeme je vést, ale komunikaci s nimi se nevyhneme.
Pokud hovoříme o pravidlech, pak i zde můžeme nalézt tři různé přístupy. Jednak ten, který říká, že co není povoleno, je zakázáno. Dále ten, který nám říká, že co není zakázáno, je povoleno a v neposlední řadě je přístup, který říká, že co není zakázáno, je nutné nebo povinné. Ten poslední přístup používá spíše přírodní evoluce, ty první dva spíše evoluce kulturní.
Pokud se podíváme do sociálně ekonomické oblasti, pak se nám na všech úrovních vynořují rovněž tři základní úkoly. Můžeme hovořit o metabolismu systému, ať již jde o živé organismy nebo fungování obcí, oblastí, států nebo nadnárodních politických i obchodních korporací. Jde za prvé o všestranné zvýšení soběstačnosti, za druhé o zvýšení partnerské vzájemnosti a spolehlivosti dodavatelsko-odběratelských řetězců a za třetí o hledání nových zdrojů, jinými slovy transformaci neužitečného v užitečné. Tato transformace představuje mimo všemožné inovace především konkrétní úkol přepracování neúměrného množství odpadů na suroviny. To vše se dá postavit do jednoduché bilance mezi produkcí a spotřebou. Podrobněji jsem se touto bilancí zabýval ve svém nedávném vystoupení v Nižném Novgorodu. Najdete ho na www.zaking.cz nebo na www.viperson.ru.
Odpovědností elit na všech úrovních vedení a správy organizací je pak především péče o bezpečnost a spravedlnost ve společnosti a dále péče o podmínky pro biologickou, sociálně ekonomickou a duchovní reprodukci každého jednoho z nás a všech nás dohromady zároveň. To je podstata dobrého vládnutí…
Vážení kolegové, dámy a pánové…
Všechny tři výše uvedené skupiny nástrojů a metod zvyšování odolnosti tvoří jeden celek, nejedná se nutně o množiny, ale spíše o polomnožiny s nevyhrazenou identitou vzájemného přechodu. Žádná z těchto skupin není nadřazena ostatním. Nejde ani o tři soustředné kruhy obrany, ani o tři nezávislé pevnůstky. Skupiny se vzájemně se podmiňují a vzájemně se posilují i oslabují. Pokud se jakákoliv z nich vytrácí nebo dokonce absentuje, je to zdroj možného vážného problému v kvalitě naší odolnosti. Modelem takového uspořádání může být známý Vennův diagram pro tři skupiny prvků. Je dobré si takový diagram namalovat a zamyslet se nad tím, jaké nástroje v jednotlivých skupinách máme každý jeden z nás, které nám scházejí a kterých máme naopak nadbytek.
Klíčem k odolnosti je kritické myšlení, být sám sebou, utvářet si vlastní názor a postupně celý komplex autenticity osobnosti. S tím souvisejí další důležité ingredience. Určitý vnitřní klid, odstup, nadhled a především humor. Není žádný způsob, žádný postačující popis toho, jak důležitý je humor pro udržení vlastní autenticity a integrity. Zkrátka a dobře, to se nedá slovem vypovědět ani perem vypsat. Pokud snad přece jen lze doporučit nějaké moudré texty, které mohou inspirovat naše chování a jednání v těchto těžkých časech, pak si dovolím upozornit na stoiky, především Seneku s jeho nihil perditi, a potom na spisek čínský moudrostí známý pod názvem Tao Te ťing.
Dnes je doba, kdy pomocnou ruku nacházíme takřka výhradně na konci vlastní paže. Pokud máme navíc funkční rodinu a přátele, dobré bilaterální vztahy, pak jenom dobře… Až se každého jednoho z nás horší časy zeptají, co jsme dělali v časech lepších, aby ty horší časy pro nás nebyly zničující, měli bychom umět odpovědět. Zvyšovali jsme vlastní duševní i fyzickou soběstačnost, hledali jsme nové zdroje odolnosti a přežití. Dbali jsme o rodinu, své přímé sociální a obchodní vztahy a v neposlední řadě jsme se snažili o klid a mír v širším společenství. Zachovali jsme si veselou mysl, humor a nadhled…a naději.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji každému jednomu z vás a zároveň vám všem dohromady v tomto smyslu co nejvíce úspěchů… Na shledanou v lepších časech а jiném světě…