Odpovědné technologie neexistují a udržitelné inovace jsou vzácné…
Vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové,
Děkuji za pozvání a možnost vystoupit. Zdravím vás všechny z Prahy…
Jak svědčí název mého vystoupení, rád bych se věnoval druhému tematickému okruhu, který se týká filozofie a etiky inovativního hospodářství. Odpovědných technologií a udržitelných inovací. Pokusím se navázat na své únorové vystoupení v Pjatigorsku, které se týkalo podobných nebo dokonce totožných témat. Kdo z vás by se s ním chtěl seznámit, najde ho na Českých novinkách nebo zaking.cz pod názvem Umělá inteligence-technologie a odpovědnost.
Pojem udržitelnost je v současném vědeckém, ale i v politickém a společenském diskursu velmi frekventovaný. V řadě případů už nabývá, bohužel, podobu určité mantry. Bez jeho vyřčení nebo uvedení v textu jako kdyby už se nemohlo nic stát… Naším světem letí otázka: je to udržitelné…?!?, která předpokládá, dokonce vyžaduje jedinou správnou odpověď: ano, je to udržitelné, hurá…!!! Jak říkáme v Čechách: bez udržitelnosti ani ránu…
Každá seriózní odpověď, zejména ve vědeckém diskursu by měla obsahovat podmínky a meze, za kterých je platná. Udržitelné je leccos, ale pouze za určitých, přesně daných podmínek. Co je udržitelné prostě jenom tak, za moc nestojí nebo je to naopak vzácnost, je to sám život (iscvolg.ru. Inovace má tu vlastnost, že mění naše prostředí. V školních učebnicích najdeme několik definic škály inovací, protože bez třídění jevů by přece nebylo správných učebnic. To podstatné ovšem to, že skutečná inovace nemůže být ze své podstaty udržitelná, a když, tak jenom velice vzácně. Skutečná inovace vždy změní radikálně naše prostředí a naruší nutně jeho udržitelnost. Zároveň se ovšem stane se jedním z pilířů nové kvality prostředí, včetně její udržitelnosti.
Podobně platí, že žádná technologie nemůže být nikdy odpovědná. Odpovědnost je vyhrazena v kulturní evoluci lidskému jedinci a žádný technický ani vědecký pokrok ho této úlohy nositele odpovědnosti nemůže zbavit. Totéž platí o nejrůznějších komisích, radách a dalších skupinách osob, na které se tak snadno dá svalit odpovědnost jednotlivce za jeho rozhodnutí. Mnozí z nás děláme až příliš mnoho, abychom se odpovědnosti zbavili. Mnozí z nás už ani nevědí, co to opravdová odpovědnost je. Dovolte mi tedy několik slov na téma…
Idea metafyzicky zakotvené odpovědnosti je jednou z hodnotových os tradice většiny kultur a civilizací. Je dána svým způsobem do základů psychosomatického ustrojení každého z nás. Někdy to, o čem mluvím, nazýváme svědomím. Dnes, když hovoříme o nejrůznějších kulturních a civilizačních krizích na naší planetě, měl by se tento stav stát výzvou je k tomu, abychom se rozpomněli právě na tyto tradice. Abychom si jasně přiznali, že jsou hodnoty, které přesahují náš okamžitý zájem, a že nejsme odpovědni jen své straně, svým lidem, svým zájmům, ale vlastně celému lidskému rodu.
Jsme odpovědni mimo jiné těm, kteří přijdou po nás, i těm, kteří tu byli před námi… V poslední instanci bude o hodnotě našich činů vždy rozhodnuto jinde než v okruhu smrtelníků, kteří nás obklopují. V řeči dnešního světa to neznamená nic jiného a nic víc než přiklonit se v různých dilematech k hlasu, který k nám doléhá z hlubin našeho svědomí. Poněkud nadneseně by se dalo říct, že naším prvořadým úkolem je dnes znovu nalézt své svědomí a svou odpovědnost. A to v tom nejhlubším slova smyslu. To znamená nejen mít odpovědnost za svůj vlastní svět, ale i svou odpovědnost za svět jako celek. To je rozměr odpovědnosti, kterou nelze ničemu svěřit, to je rozměr odpovědnosti, který v sobě jako lidé musíme najít a také ji unést.
Vážené, kolegyně, kolegové, dámy a pánové
Pokud máme hovořit o etice inovativního podnikání a hospodářství, pak si musíme uvědomit, že druhým jménem odpovědnosti je právě etika, kterou někdy nazýváme morálkou. Mezi morálkou a etikou je podobný rozdíl jako mezi technologií a technikou. Dnes se na etiku dokonce můžeme dívat jako na strážce toho, aby nám do komunikace nevstupovalo příliš osobních, morálních hledisek. Abychom posuzovali názor podle jeho obsahu, a nikoliv podle jeho nositele. To je nejen ve vědě mimořádně důležité. Příčinou našich současných problému a krizí je především morální bída. Hledáme přelomové teorie a modely hledáme východiska. Já podobné zázraky nevěřím. Hovoříme o problémech a krizích, ale je za nimi až příliš často naše obyčejná mravní bídu. Mravní bída je příčina, problémy, krize a úpadek jsou jejími následky.
Je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářské a společenské problémy lze sanovat penězi. Důsledky tohoto mylného řešení jsou ještě daleko horší než problémy, které mají řešit. Při tvorbě inovativní ekonomiky nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Je třeba systematicky překonávat krizi důvěry, ale technickými zásahy, ekonomickými nebo finančními nástroji ji však překonat nelze. Důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.
V základu odpovědnosti i morálky leží svoboda. Bez svobodných jedinců, svobodné tvorby názorů a svobodné a odpovědné diskuse o nich, nedokážeme ani úspěšně inovovat ani úspěšně hospodařit ani spokojeně žít. Společnost nesvobodných lidí nemůže být nikdy úspěšná a nemůže svým lidem nabídnout ani bezpečnost ani spravedlnost ani možnosti reprodukce.
Inovativní hospodářství a inovativní společnost nabízejí lidem, jejich rodinám a jejich dalším komunitám možnost rozkvětu. Nezajišťuje rozkvět na klíč, ale nabízí lidem možnost podílet se na něm. Nedává lidem ryby, učí lidi ryby různými způsoby chytat. Platí pořád základní přístup, že naším úkolem je hledat taková uspořádání ve kterých je míra účasti každého podmínkou společného fungování všech. Platí to o svobodě, stejně jako o rozkvětu.
Inovativní přístup jednotlivců je jednou z podmínek fungování inovativní společnosti, a ta je jedním z pilířů společenského rozkvětu. Nikoliv růstu nebo rozvoje. Právě rozkvět společnosti jako něco, co nedokážeme objektivně změřit nebo ocenit, představuje skutečnou hodnotu pro své členy, pro lidské jedince. Každodenně dáváme a zároveň přijímáme příliš mnoho kvantitativních a časově určených úkolů spojených s centrálně dlouhodobě plánovaným růstem. Je to neblahé dědictví pětiletých a jiných mnohaletých plánů a jimi navrhovaných vysokých temp růstu. Radujeme se jako děti z představ toho, jaké to tu bude za mnoho let, ale nevíme, co máme dělat zítra. Je to prosté. Dělejme každý den všichni všechno pro to, aby lidem kolem nás bylo o trochu lépe nebo alespoň nebylo hůře...
Jde o naši svobodu, odpovědnost a etiku… Jde o naši budoucnost. Vždyť přece pořád hledáme společenské uspořádání, ve kterém svobodný rozvoj každého jednotlivce je podmínkou svobodného rozvoje všech… Motorem, zdrojem pohybu, takového uspořádání jsou mimo jiné nepochybně inovace.
Děkuji vám za pozornost a přeji vám všem co nejúspěšnější účast na rozkvětu vašich rodin, společenství i celé společnosti…