Po ovoci poznáte je…

Téma našeho Kulatého stolu, tedy vzdělání, věda a průmysl jako globální výzvy současnosti, mě přivedlo k zamyšlení, jaká je vlastně dnes podstata výchovy a vzdělávání. Myslím, že mohu s klidným svědomím odpovědět, že je pořád stejná od počátků lidské civilizace. Navíc, když se podíváme na mnohé živé tvory v přírodě kolem nás, pak nám současná etologie jasně říká, že živočišná říše směřuje při utváření nové generace k obdobným cílům.

Pokud se ptáme po základních principech posuzování čehokoliv, je třeba připomenout Ježíše Krista a jeho Kázání na hoře. Tam jasně zaznělo, že „po ovoci poznáte je“. Nebudu tato slova hlouběji rozebírat, byly o tom popsány nekonečné archy slov. Řeknu jenom, že ovocem jakékoliv výchovně vzdělávací soustavy je její absolvent. My hovoříme často o „profilu absolventa“, což je pojem, které čteme na webech různých škol. Představují tak podobu vzdělání, ke které škola v jednotlivých oborech směřuje. O výchově se v podobných textech raději nehovoří vůbec. Jako kdyby měla výchova zůstat za branami školství a především vysokých škol.

Začněme z toho, jakými bychom chtěli jako lidé být.  Jaké pocity bychom chtěli v drtivé většině případů mít. Nepochybně chceme mít pocit důvěryhodnosti, důstojnosti a dostatku. Když mluvím o dostatku nemám na mysli zdaleka jenom dostatek hmotný, ale především dostatek duchovní a kompetenční. Každý z nás možná má své pořadí a svou intenzitu vnímání těchto pocitů, ale kdo dokáže žít bez těchto pocitů, ten není rozhodně úplně standardním jedincem. Je často psychopatem nebo deprivantem Máme tu tedy pro lepší zapamatování 3D jako orientační bod, maják, ke kterému má naše výchovně vzdělávací úsilí směřovat. Platí to o každém věku, rodině, škole, společenských, profesních a zájmových organizacích. O všech složkách občanské společnosti.

Druhou otázkou je, v jakých oblastech budeme na své bližní v rámci výchovy a vzdělávání působit, abychom jim pomohli získat ty pocity, které jsme zahrnuli pod naše 3D. Není to opět nic nového. Tyto znalosti a dovednosti tvoří páteř, kostru toho, co je nutné lidi naučit, už tisíce let. Budu je řadit podle abecedy, ale opět platí, že pořadí jednotlivých komponent může být v konkrétních případech různé a mohou mít různu váhu. Jde o kompetenci, komunikaci, kooperaci, koordinaci a kvalifikaci. Máme tu tedy 5K. Nebudu tady vás, skutečné odborníky, školit o tom, co je co. Bylo by to neslušné. Připomenu jenom, že jako ambasador INK pochopitelně preferuji komunikaci, ale bez všech ostatních „K“ by byla jenom prázdnou estrádou. Oproti minulým tisíciletím je tu ovšem jedna podstatná novinka. Všechny tyto vlastnosti, znalosti a dovednosti musí náš současný absolvent zvládnout navíc ve vztahu k umělé inteligenci. Počínaje dětstvím v rodině až po doktora věd a následné celoživotní vzdělávání se všichni musíme pořád učit, co si počít s džinem umělé inteligence vypuštěným už dávno z lahve. Umělá inteligence může být skvělým sluhou, ale také velice zlomyslným a zlým pánem. Oheň nebo atomová bomba jsou proti ní dětské hračky.

Třetí otázkou je, kdo má absolventy hodnotit. Samozřejmě klasikou jsou závěrečná vysvědčení, ať už je nazýváme jakkoliv. To je hodnocení na straně školy, která posílá absolventa dále do života. Možná daleko důležitější je zpětná vazba, kterou škole poskytují ti, kteří s jejím absolventem dále pracují. Byznys, průmysl, věda a další a další. Pro každou školu je práce s absolventy a sběr dat o jejich dalším působení klíčová. V jejím rámci je důležitý především osobní názor samotných absolventů. Ten zajímá jen velice málo škol, přednostně se zajímají o názor „uživatelů“ absolventa. Soupis hodnotitelů absolventa by nebyl úplný, kdyby se nepodrobil zkoumání umělé inteligence. Umělá inteligence umí odhalit a popsat takový profil absolventa, který je přírodní inteligenci přirozeně nedostupný.

Na závěr mi dovolte sdělení, co pokládám za skutečné opravdové vzdělání a za skutečnou výchovu. Vzdělání je to, co zůstane, kdy zmizí všechna data a my se nacházíme v neznámém prostředí, se kterým nemáme žádnou zkušenost. Zůstane s námi intuice a opravdové vzdělání, které nás pomalu, ale jistě budou posouvat k většímu bezpečí a možnostem naší vlastní reprodukce. Biologické, sociálně ekonomické i duchovní. Příkladem mohou být četné příběhy trosečníků v přírodě, ale i lidí vržených do naprosto neznámého sociálního prostředí. Například do zajetí, do vězení nebo koncentračního tábora.

Opravdové vzdělání nám také dává možnost komunikovat o neznámém. Komunikace o známém je spíše věcí kvalifikace a profese. Opravdové vzdělání je také tím, co tvoří a udržuje v jednotlivcích i společenstvích zdravý rozum. Nejen jako sensus communis, ale rovněž jako společný jmenovatel nebo agregát co možná nejširšího spektra skupinových a individuálních názorových proudů ve společnosti.

Pokud jde výchovu, pak je úkol jednoduchý. Napomoci stavu, aby výsledkem byl člověk. Zůstává odpovědět na otázku, co to znamená být člověkem. Dovolím si ve své pýše nabídnout tezi o tom, že člověk je stvoření-homo sapiens, které cítí odpovědnost za druhá jemu podobná stvoření a spravedlivě očekává, že ona budou cítit odpovědnost za něho. To znamená, že očekává, že budou lidmi. Zbývá zopakovat, že všechno, co v rámci 5K a 3D ve všech ohledech v rámci výchovy a vzdělávání vykonáme rozhodnou o tom, jaký bude náš absolvent. Buď člověkem nebo ne-člověkem.

Nakonec si dovolím vzpomenout na Martina Luthera Kinga. Podobně jako on i já mám sen. Mám sen, že naši absolventi budou posuzování podle skutečného vzdělání a charakteru, nikoliv podle barvy národního či politického trička nebo staré dobré vázanky. Budou se projevovat svobodně, bytostně a autenticky, bude z nich dýchat lidskost. Nebudou zaměnitelní s roboty a naučí se roboty a jejich projevy rozlišit od těch lidských. Před více než sto lety byla uvedena hra Karla Čapka R.U.R. Problémy, které tenkrát nastolila, jsou dosud živé a nezodpovězené…

A ještě několik slov o nezbytných standardech vzdělávání. Všichni, kdo tu sedíme, víme, že vzdělávání není o standardech, a já jsem se na to ve své prezentaci opakovaně snažil poukázat. Všichni také víme, že lidé přicházejí na svět s čistou touhou poznat sebe a své prostředí a je to ďábel, kdo se snaží tuto velkou a čistou lidskou touhu uspořádat a standardizovat.

Nedávejme ďáblovi více prostoru, než je nezbytně nutné... Už tak ho má víc než dost...