Proč dělat věci dobře i když se nikdo nedívá...
Proč dělat věci dobře, i když se nikdo nedívá…
V červnu tohoto roku vydalo internetové nakladatelství Bookboon.com v angličtině jako e-book knížku autorů Romana Lindauera a Ladislava Žáka nazvanou „Ethics of Quality“. Dva sousedé z paneláku na Roztylech se rozhodli pokusit se napsat nevelkou knížku na téma „proč dělat věci dobře, i když se nikdo nedívá“. Celý anglický text „Ethics of Quality“ je možné po čtyřech jednoduchých anonymních krocích bezplatně získat stažením na adrese:
https://bookboon.com/en/ethics-of-quality-ebook
Následující řádky jsou tvořeny kompilátem úvodních pracovních tezí k textu knihy.
xxxxxxxxx
Motto: Naše město se chová stejně k mužům i k penězům. Má věrné a ctihodné syny. Má… mince nezkažené, zlaté či stříbrné, všechny dobře vyražené, prověřené a čistě zvonící. A přesto je nikdy nepoužíváme! Jiné putují z ruky do ruky, bídná mosaz, vyražená teprve minulý týden a označená mizernou značkou. Stejné je to s muži, které známe pro ctnostný, bezúhonný život a vznešená jména. Místo nich dáváme přednost mužům mosazným...“
Aristofanes, Žáby, 405 BC
xxxxxxxxx
Pojem etika kvality, který je titulem knihy i hlavním tématem jejího textu, je pojmem v současné ekonomické teorii i praxi neobvyklým, a proto si zaslouží předtím, než bude aplikován do celé řady praktických souvislostí, svůj obecný rozbor a následný popis.
Je snadné konstatovat, že pojem etika kvality, prostě vyjadřuje jednoduchou skutečnost, že každá kvalita má mimo jiné i svoji etiku. Jinými slovy, že jde o lineární funkční závislost, kde kvalita je argumentem a etika je funkční hodnotou. Nebo také, že každá kvalita vysílá své etické poselství. Náš svět je naštěstí složitější, než aby šel popsat takto jednoduchou závislostí.
Obsahem pojmu etika kvality je nevyhnutelně duální nelineární vztah mezi etikou a kvalitou. Jde o vztah neobyčejné bohatý a mnohovrstevnatý. Etika a kvalita jsou základními filosofickými kategoriemi a jejich vztah je pozoruhodný o to více, oč důležitější jsou v našem současném individuálním, duálním, rodinném, společenském, hospodářském i politickém životě jak etika, tak kvalita. Tam, kde má pojem „etika kvality“ smysl, musí tedy především mezi nimi nějaký vztah vůbec existovat.
Existenci vztahu mezi etikou a kvalitou lze formálně jednoduše předpokládat mezi momentem, kdy začínají splývat v identitu, a momentem, kdy se přestanou se navzájem ovlivňovat. Právě vymezení prostoru mezi těmito dvěma momenty je pro pochopení pojmu etika kvality i jeho praktické užití velmi důležité.
Obsah pojmu etika kvality je rovněž dán samozřejmě dán jeho kontextem. Ten je neobyčejně bohatý, pestrý a různorodý. Probíhá nejen napříč prostorem, ale i napříč časem. Zahrnuje nejrůznější obecně lidské, zájmové i odborné úhly pohledu a mění se v čase. „Mores secundum tempus“ nebo „tempora mutantur et nos mutamur in illis,“ jak říká Cicero. Přes veškerý technický rozvoj a společenské změny leží pojem etika kvality bez ohledu na čas a prostor vždy mezi dvěma lidskými jedinci. Nezapomínejme ani na latinské rčení: „Bacchus et argentum mutant mores sapientum…“, vždyť jsme všichni jenom lidé.
xxxxxxxxx
Podoby, jak kvality, tak o to více etiky, jsou sice produkty aktuálního společenského diskursu, ale zároveň je možné říci, že východiskem těchto podob, vázaných na konkrétní dobu a místo, je cosi obtížně postihnutelného, co úzce souvisí jednou ze základních antropologických konstant, tedy s lidskou tvořivostí a uspokojením z tvorby. Pokud má tento text pojednávat o etice a kvalitě, je důležité, aby bylo mezi autory a čtenáři jasno v tom, že skutečně vůdčích a kreativních jedinců je ve společnosti pouze kolem 5 procent. Dalších asi 15 procent jedinců je schopno se postarat o sebe a přitom převzít odpovědnost za skupinu až několika desítek osob. Zbytek, tedy plus minus čtyři pětiny z nás, se stará jenom sám o sebe a své nejbližší, přičemž stále větší počet z nás není schopen ani toho a stává se nejen černými pasažéry, ale i aktivními parazity. Nejde o nic nekorektního, jde o antropologicky prokázanou strukturu lidských společenství napříč historií.
Podoby etiky a kvality je rovněž třeba nahlížet v kontextu sociálního prostředí, tedy, zda jsou posuzovány individuálně, v rámci lidského svědomí, či duálně, tedy v párech, které tvoří bezprostřední společenské okolí nebo sousedství každého jedince, které je přirozeně ohraničeno přímými vztahy sousedů, nebo v jeho širším okolí v rámci společenských vazeb, na které jedinec nemá bezprostřední vliv.
Důležitou kvalitu kontextu představuje fakt, zda jsou etika nebo kvalita dány nějakou pevnou zákonnou normou, ať již technickou či společenskou nebo zda jde o společensky nebo jen kolektivně vyjednanou a dohodnutou míru, která se může změnou smlouvy měnit podle okolností, nebo dokonce jde jenom o normu danou určitým individuálním etickým cítěním. Můžeme v obou případech hovořit o míře relativismu, ale rovněž o schopnosti a míře tolerance.
Složitost vztahu kvality a morálky v jeho kulturním kontextu ilustruje známý pokus, kdy jeden z aktérů má v ruce obecně známou hotovost a nabízí z ní určitou část druhému aktérovi. Akceptace nabídky přináší oběma aktérům danou částku, odmítnutí znamená, že nikdo z nich nedostává nic. Prostá tržní logika, postavená na míře zisku, říká, že akceptovatelná je jakákoliv nabídnutá částka, protože akceptant nemá nic a volí tedy mezi ničím a čímkoliv. Výsledky pokusů však ukazují, že na kvalitu samotné nabídky a její akceptaci, tedy na kvalitu eventuálně uzavřené smlouvy, má vliv více faktorů. V západní civilizaci je možné vystopovat zřetelnou tendenci nabízet i akceptovat částky kolem poloviny držené hotovosti a velmi podobně akceptované rozdělení hotovosti najdeme třeba i v Číně, která se jinak od Západu v celé řadě přístupů k podobným experimentům obvykle výrazně liší. Pokusy u přírodních národů ukázaly, že málokdy nabídnou více než jednu třetinu částky a existují kultury, kde je trestána odmítnutím i skvělá nabídka, která převyšuje obvyklá očekávání a činí více než dvě třetiny dané hotovosti. Vysoká vstřícná nabídka je zde chápána jako pokus o urážku, něco, co se dotýká cti akceptanta. Podobný přístup je vlastní zejména pravoslavné a muslimské kultuře a všude tam, kde je určité svérázné pojetí pojmu čest chápáno jako důvod k čemukoliv. Podobné skupiny a jednotlivci se samozřejmě vyskytují napříč kulturami i civilizacemi. To, že naše vstřícnost, solidarita a soucit jsou pro podstatnou část našich bližních buď urážkou, projevem slabosti nebo dokonce signálem k agresi, je varující a inspirující zároveň.
Pro podobu tohoto textu je tento experiment důležitý proto, že varuje před tím, aby svět kolem nás byl vnímán jako svět jedinců, kterým se říká WEIRDi. Tedy jedinců s atributy Western, Educated, Industralized, Rich and Democracy, nikoliv jedinců, kteří jsou prostě jenom „weird.“ Někdy je patrná silná tendence některých textů vydávat chování a jednání ve stylu WEIRD za jakýsi standard, navíc standard hodný nejen následování, ale i prosazování, často násilného prosazování, do jiných společností, kultur a civilizací. Tento text by nemohl úplně pojednat o svém tématu, kdyby akceptoval jediný možný WEIRD přístup a pojetí kvality a zejména etiky.
xxxxxxxxx
Při zkoumání i používání pojmu etika kvality je důležité si uvědomit, že etika i kvalita mají bez ohledu na dobu rozdílnou podobu škálování, posuzování a měřitelnosti. Pro jednoduchost lze říci, že etika je spíše nespojitá, digitální, tedy v daném čase něco buď etické je, nebo není. Je trochu nonsens říkat, že někdo nebo něco má lepší nebo horší etiku. Kvalita je naopak spíše analogová, má daleko širší oblast, škálu, ve které lze o něčem říci, že má lepší nebo horší kvalitu. I proto je význam obraceného pojmu „kvalita etiky“ minimálně problematický.
Je rovněž nutné si uvědomit, že pojem etika se týká spíše vnitřního ustrojení člověka nebo i sociální skupiny, zatímco pojem kvalita se týká spíše věcí a procesů jako vnějších projevů nebo produktů lidského konání. Etika se tedy váže spíše k subjektu, zatímco kvalita k objektu, ale jak subjekt, tak objekt jsou v tomto případě součásti komunikace mezi živými lidmi. V lidské společnosti a pro lidskou společnost nemá ani smysl, ani význam žádná komunikace, nic, co se v konečném důsledku neodehrává mezi dvěma lidskými bytostmi, jakkoliv technologie přebírají stále větší úlohu při zprostředkování jejich vztahu.
xxxxxxxxx
Tento text nemá ambicí být učebnicí managementu kvality nebo zbožíznalství. Proto si na pomoc vezme poučku, která je známá jako Greshamovo pravidlo a zní: „Bad money drives out good“. Správněji by měl znít: "Když vláda uzná jeden druh peněz za zákonné platidlo, existuje tendence, aby se ze zákonně nadhodnocených peněz stal všeobecně užívaný prostředek směny, zatímco užití zákonně podhodnocených peněz jako prostředku směny zmizí. " Poprvé o této finanční zákonitosti rozsáhle pojednal někdy po roce 1377 Francouz Nicholas Oresme, biskup z Lisieux v díle „Tractatus de Origine, Natura et Mutationibus Monetarium“ se stavěl proti úpravám peněz králem pro královo obohacení. Prohlásil takové zlehčování mincí za nespravedlivé a nepřijatelné, protože vede k demoralizaci lidí, narušuje obchod a k odlivu vzácných kovů ze země. Mikuláš Koperník napsal ve svém De Monetae Cudendae: „Není možné, aby mince se správnou vahou a mince zlehčené obíhaly zároveň. Všechny dobré mince jsou hromaděny, roztaveny nebo vyvezeny a v oběhu zůstávají pouze mince zlehčené.“ Ludwig von Mises uvádí, že ve skutečnosti je Greshamův zákon pouze případem obecnějšího ekonomického zákona, podle nějž není v tržním hospodářství nikdy žádná komodita využita k plnění funkce, kterou může stejně dobře naplnit i komodita levnější.
V návaznosti na Ludviga von Mises si autoři textu dovolí předložit čtenářům tezi, že jde ještě o obecnější a hlubší zákonitost společenskou, možná dokonce civilizační nebo kulturní, spočívající v tom, že každá úroveň komunikace má sobě přiměřenou kvalitu svých prostředků. Tedy konkrétně, že každá kvalita má sobě přiměřenou etiku, jako prostředku, kterým komunikuje se svým prostředím.
Že jde o jev obecnější, ostatně naznačuje nejranější popis obecného jevu ve hře „Žáby“ aténského dramatika Aristofana, který je obsahem motta. Naše město se chová stejně k mužům i k penězům. Má věrné a ctihodné syny. Má… mince nezkažené, zlaté či stříbrné, všechny dobře vyražené, prověřené a čistě zvonící. A přesto je nikdy nepoužíváme! Jiné putují z ruky do ruky, bídná mosaz, vyražená teprve minulý týden a označená mizernou značkou. Stejné je to s muži, které známe pro ctnostný, bezúhonný život a vznešená jména. Místo nich dáváme přednost mužům mosazným…“
Peníze z Greshamova pravidla, ostatně stejně jako jakékoliv jiné peníze, jsou ve své podstatě materializovanou důvěrou, a tedy významným nástrojem nejen mezilidské, ale i společenské komunikace. Kvalita je významný komunikační signál, který je vysílaný konkrétním objektem v zastoupení subjektu, jehož je produktem. Etika je jednou z významných složek vnímání kvality subjektem, jemuž je daný produkt určen. Prostřednictvím vlastní etiky příjemce nejen zkoumá, zda součástí signálu kvality je signál etický, ale rovněž to, jestli je to signál, které činí jím reprezentovanou kvalitu eticky přijatelnou. Je patrné, že etika subjektu příjemce má samozřejmě významný vliv na kvalitu produkce jako způsob komunikace mezi tvůrcem, výrobcem a příjemcem, zákazníkem. Pro tvůrce i příjemce je jejich etické ustrojení důležitým nástrojem a etické zkoumání důležitou metodou při hodnocení kvality. Je možné konstatovat, že kvalita je citlivá na etiku. Zároveň je kvalita velmi citlivá na odpovědnost. V určitém ohledu je tedy možné etiku kvality rovněž částečně zkoumat jako etiku odpovědnosti.
Je patrné, že v širším společenském, civilizačním nebo kulturním kontextu už jde mezi kvalitou a etikou o obousměrnou vzájemnou nelineární vazbu, komplexitu. V procesu vzájemného ovlivňování se samozřejmě uplatňuje v různé míře jak pozitivní, tak negativní zpětná vazba. Podle toho jaký typ zpětné vazby převládá, tenduje vztah etiky a kvality k identitě nebo k rozpadu. Důležitá je tedy určitá dynamická rovnováha mezi různými podobami zpětných vazeb. Pokud tedy můžeme vyslovit tezi, že důležitým prostředkem poselství kvality je její etický obsah, pak lze zároveň postulovat, že míra kompatibility tohoto etického obsahu s etickým stavem blízkého i vzdáleného prostředí má přímý zpětný vliv na kvalitu a utváří ji.
Podle názoru autorů z komplexní podoby vazby mezi kvalitou a etikou vyplývá skutečnost, že původní „finanční“ Greshamovo pravidlo má své meze právě tam, kde zlehčovaná měna, jako materializovaná důvěra, přestává být schopna právě tuto roli nositele důvěry plnit. Vzpomeňme jen na český groš, který byl eurem dávno před EMU, ale postupně svou funkci díky zlehčování ztrácel, až ho bylo nutno nahradit po třicetileté válce tolarem, praotcem dolaru. Platí tedy i zde zlaté pravidlo, že všechno má své meze, tedy jak zlehčování měny, tak i jednosměrná substituce prostředků komunikace obecně. Je třeba poznamenat, že pokud by naopak došlo k pouhému jednosměrnému zkvalitňování, zákonitě narazíme na jinou mez, která je charakterizována tím, že daná kvalita už přináší pouze sebeuspokojení svého tvůrce, ale pro komunikaci s druhými jedinci bude buď nepoužitelná, nebo prakticky nevyužitelná.
Zde se nabízí otázka, kde jsou hranice rozeznatelnosti etického poselství, kde už pokus o komunikaci přestává být zprávou nebo přestává mít etický obsah, přestává být prostředkem navazování vzájemné důvěry. Jednoduše řečeno: jak vypadá „kvantum etiky“…?!? Tato otázka zaujala při přípravě textu autory natolik, že se možná pokusí na tuto podle jejich názoru důležitou otázku, kde leží práh etické komunikace etické symboliky nebo signálů, odpovědět
Nastavení takových mezí komunikace mezi kvalitou a etikou ovšem vyžaduje aktivní manažerský zásah v rámci společenské odpovědnosti a řízení. A právě tady vstupuje do hry etika a její psaná a nepsaná pravidla, která by měla škálu přijatelné kvality dále spoluutvářet. Může však existovat taková etika, jak na straně tvůrce kvality, tak na straně jejího příjemce, která může vztah etiky a kvality posunout úplně mimo realitu a nejen kvalita, ale samotná produkce nemůže tento konflikt unést. Etické poselství, které je mimo poselství technologického, materiálového, estetického nebo cenového součástí komplexního obrazu kvality, je důležitou mírou, která určuje společenskou přijatelnost produkce. Existuje však ještě jedna situace, kterou nelze pominout. Jde o případy, ve kterém je kvalita a její poselství druhou stranou nejen neuchopitelná, ale doslova nezaznamenatelná. Jde o takzvaný kulturní šok nebo dokonce o naprosté míjení kulturních vzorců a signálů, kdy vůbec nezaznamenáme nejen etický signál dané kvality a dokonce ani kvalitu samotnou. Podobně nemusí být rozpoznán zachycen náš signál, často zcela v rozporu s našimi úmysly a předpoklady.
Vzájemné ovlivňování úrovně komunikace a jejích prostředků a možnost nastavit prostřednictvím vstupu společenské odpovědnosti meze zlehčování jsou významnou korekcí zdánlivě beznadějného obrazu fungování zákonitosti popisované Greshamovým zákonem. Sám velký Tomáš Akvinský se snažil hledat východisko z tohoto pochmurného pravidla a přišel s jednoduchou antitezí, že dobré se světem šíří rychleji než špatné. Jev popisovaný daleko později Greshamovým zákonem tedy musel Tomáše Akvinského hodně trápit, když proti němu vystoupil s takovou prostoduchou razancí. Pro jím tvrzenou skutečnost totiž nelze najít v našem prostředí žádný rozumný příklad, nehledě na to, že dobré a špatné jsou natolik subjektivní pojmy, že jsou z různých pozic a úhlů pohledu jednotlivců nebo lidských společenství často zaměnitelné.
xxxxxxxxx
Je tu ještě jeden způsob pohledu, který nám na sebe pojem etika kvality nabízí a tím je pohled, který vychází z toho, že etika nějakým způsobem, vedle jiných parametrů, reprezentuje kvalitu, a ta nějakým, možná podobným způsobem představuje samotnou produkci neboli věc. Kvalita věci a etika, jako její reprezentant, potřebují ještě interpretanta, v našem případě člověka, který svým způsobem dává celé trojici dynamiku, která mění jak kvalitu, tak etiku, tak i interpretanta samotného a v rámci dynamiky tohoto procesu se nad danou trojicí utváří časově podmíněná podoba znaku, který dokáže určitému okruhu konzumentů, pozorovatelů či spotřebitelů, zpřístupnit představu o původní produkci nebo věci. Vzhledem k tomu, že v daném modelu mohou být v kontextu našeho výkladu interpretantem i pozorovatelem jenom lidské bytosti obecně vybavené určitým společenským etickým standardem, nabývá etika jako jeden z reprezentantů kvality na svém významu. Navíc i proto, že každý další reprezentant kvality má v sobě svého etického „subreprezentanta“ už jenom proto, že interpretant i konzument jsou lidské bytosti.
Na tomto místě si zaslouží citaci biskup Aurelius Augustin nebo Augustin z Hippa, známý jako svatý Augustin, když ve svém díle Křesťanská vzdělanost na počátku 5. století po Kristu uvedl, že: „Veškerá nauka se týká buď věcí, nebo znaků, přičemž o věcech získáváme informace pomocí znaků… proto je každý znak nějakou věcí - vždyť není-li něco věc, neexistuje to vůbec. Na druhé straně nemusí být každá věc znakem. Budeme proto znaky a věci oddělovat…“ Těmito slovy položil sv. Augustin mimo jiné základy myšlení o věcech a znacích, které se daleko později začalo nazývat sémiotikou…
Knížka a její autoři nemohou a nechtějí před čtenáři zapřít svůj český původ, a proto v této úvodní pasáži připomínají i výrok vynikajícího českého podnikatele světového jména Tomáše Bati, zakladatele firmy a značky BATA. Těžko lze najít slova, která by lépe postihla důležitost etiky a kvality v našem osobním, rodinném, obecním, hospodářském i společenském životě.
Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.
Tomáš Baťa, 1932
xxxxxxxxxx
Zbývá zabývat se významem etiky kvality ve světle toho, že v tomto světě nastaly, nastávají a zejména mohou nastat situace, kdy se lidskost a s ní spojená etika čehokoliv buď minimalizují, nebo zcela vytrácejí, popřípadě se vůbec nemohou projevit nebo neexistují z povahy věci samé.
Jde o dějinná období a místa plná fanatismu všeho druhu, od náboženského po humanistický, od reakčního po revoluční. Kromě celé řady náboženských kultů si připomeňme i model fanatických revolucionářů, jejichž hrdostí bylo, že zcela odhodili jakoukoliv morálku a svědomí jenom proto, aby mohli zbořit vše staré a nastolit nové, včetně masového vyvražďování nebo dokonce genocidy nositelů starých pořádků. Podobně můžeme připomenout reakcionáře, kteří dokázali změnit a zničit a zabít mnohé, jen aby udrželi status quo. Na místě je připomenout situaci ve vyhlazovacích koncentračních táborech, kde lidskost a etika byly vytlačeny do zcela absurdních poloh. Dnes, jakkoliv kolem sebe můžeme vidět příklady nejrůznějšího typu absence lidskosti a etiky, aktuálně nejširším a také nezávažnějším polem pro fungování komunikace bez jakékoliv lidskosti a etiky je působení umělé inteligence (AI).
Tento text se bude projevů fanatismu a nelidskosti dotýkat jen velmi okrajově jako určitých limit samotné existence etiky kvality. Pozornost bude věnována problematice umělé inteligence, která se prosazuje ve společenském životě stále výrazněji a fungování i podobu současné společnosti začíná významně měnit. Autoři knihy si dovolují vyslovit myšlenku, že o zásadních změnách společenských paradigmat rozhodují v zásadě čtyři jednoduché faktory. Jde o počet a různorodost zdrojů informací, o kvalitu sítě jejich vztahů a svobodu pohybu informací v jejím rámci. Dnes je zřetelná tendence a touha stále větší a vlivnější skupiny lidí po svobodě pohybu informací a to doslova bez ohledu na cokoliv. Když si uvědomíme, co vše je postaveno na principu hranic a tedy i omezení pohybu informací, tedy státy, komunity, společenské systémy, ochrana duševního vlastnictví, ale i rodiny a přátelství, rozměr a možné důsledky tohoto hnutí nabývají zřetelnějších obrysů. Má charakter nové víry a náboženství, která legitimizuje likvidaci hranic překážek všeho druhu včetně integrity a identity jednotlivce.
Právě tyto skutečnosti související s rozvojem vlivu AI na komunikaci jako celek podtrhují význam etiky kvality ve světě, kde se pole její působnosti významně zužuje.
xxxxxxxxx
Leitmotivem této knihy je téma „proč dělat věci dobře, i když se nikdo nedívá…?!?“ Byl to i počáteční pracovní název celého textu. Závěrem jistě neuškodí se k tomuto leitmotivu ještě jednou vrátit a pokusit se dát na tuto klíčovou otázku odpověď, která by tvůrčím způsobem rozvinula a svým způsobem završila ty pasáže textu věnované bezprostředně právě tématu „proč dělat věci dobře, když se nikdo nedívá...“ Platí, že moudří lidé by neměli měnit dobré otázky za dobré odpovědi, ale na druhé straně platí, že tou největší chybou by bylo vůbec se o to nepokusit
Již bylo řečeno, že na vztah mezi etikou a kvalitou je možné pohlížet jako na jejich vzájemnou komunikaci, která je samozřejmě komunikací živých lidí, více nebo méně zprostředkovanou lidmi nebo technickými prostředky. Mohli bychom se dlouze zabývat tím, zda byla dříve slepice nebo vejce, ale je patrné, že v kontextu problematiky této knihy je na počátku nějaká lidská činnost směřující k vytvoření určité kvality. Je důležité znovu upozornit, že vysoká nebo dobrá kvalita nemusí být nutně spojena s konáním nějakého dobra.
Ať se již jedná o jakoukoliv produkci, ta vysílá do svého prostředí poselství o existenci a intencích svých, stejně jako o existenci a intencích svého tvůrce, prostřednictvím celého spektra různých signálů. Mezi nimi budeme věnovat pozornost signálům etickým. Jde o možné rozlišovat v zásadě tři druhy těchto signálů.
První druh signálů nese čistě etické poselství, například prostřednictvím kontroverzního materiálu (kožešiny tuleních mláďat), funkce (léčbu dámské hysterie) nebo podoby (svastika nebo náboženské symboly) produkce. Někdy je tato kontroverze dána prostě jenom vyšším typem mentální či společenské inovace, na který není prostředí spotřeby připraveno. Inovace je tedy ve své podstatě především etickým poselstvím.
Druhým typem signálu je samotná kvalita zpracování produkce, tedy signál kvality odvedené práce. Jako zvláštní komplexní druh etického signálu je nutné uvést cenu a jiné deklarované hodnoty, například životnost. Cena je etickým poselstvím sama o sobě, připomeňme si řadu odezev jako například nemravná cena, přiměřená cena, okasní koupě atd. atd., to vše samozřejmě i ve spojení s životností produkce, materiálem a kvalitou odvedené práce.
Třetí typ signálu je typ společenské užitné hodnoty vnímané spotřebiteli. Může jít o technický vynález (např. elektromobil Tesla nebo mobilní telefony), které v inicializační fázi svého vstupu na trh musí překonat jistou rezistenci spotřebního prostředí a svou vysokou spolehlivostí a kvalitou inspirovat potencionální spotřebitele. Obvykle je cena těchto nových výrobků velmi vysoká a může se snižovat podle toho, jak případně vzrůstá počet uživatelů. Kdyby ale elektromobil Tesla či mobilní telefon neplnil dokonale svou primární funkci, tak by nikdy tyto výrobky nedosáhly aktuálního podílu na trhu. Jinými slovy na počátku neexistuje jistota, že jakékoliv nové výrobky naleznou své zákazníky a proto je třeba velmi dbát na vysokou míru spolehlivosti a kvality. Zásada „proč dělat věci dobře i když se nikdo nedívá“ zde může nemalou měrou rozhodnout o úspěchu či neúspěchu. Zde je ve hře mnoho faktorů, ale zásadní je přesvědčit, že se z hlediska etiky kvality se jedná o důvěru spotřebitele, která se nesmí zklamat.
Zde se už začíná rýsovat odpověď na otázku. Pokud kvalitou své produkce vysílám nějaký signál nebo dokonce poselství, pak je v každém ohledu lepší, když je toto poselství pozitivní. Důvod je jednoduchý. U pozitivního poselství je větší pravděpodobnost toho, že pozitivní bude i odezva. Svědčí o tom především prostá životní zkušenost, byť je život plný zklamání. Komunikace kvality a etiky se bude rovněž řídit nejjednodušším pravidlem „tit for tat“, tedy, „jak ty mě, tak já tobě“. Toto pravidlo strategie komunikace má řadu podob, například variantu velkorysou, která zvyšuje počet pozitivních signálů, až k „házení perel sviním“. Jejich použitelnost a efektivita závisí na podobě aktuálního kontextu.
Zde na místě připomenout celou řadu prací kolem problematiky tzv. „vězňova dilematu“. Jde o takové autory jako R. Axelrod, A. Rapaport, R. Trivers, R. May, M. Nowak nebo K. Sigmund a řada dalších. „Tit for tat“ není ve světle těchto prací univerzální nebo dokonce evolučně stabilní, protože strategie, podobně jako vše ostatní v našem prostředí vznikají a zanikají, vznikají jako zanikavé, a platí si pokutu podle času, jak napsal Anaximandros z Milétu, ale rozhodně platí, že prvním pozitivním krokem nelze nic podstatného pokazit. To v kontextu této knihy znamená vyslat prostřednictvím kvality své produkce pozitivní poselství bez ohledu na pozornost prostředí. Tedy, jednoduše řečeno, „dělat věci dobře, i když se nikdo nedívá…“
To platí bez ohledu na to, zda hodláme páchat zlo nebo dobro. Pokud se už rozhodneme cokoliv udělat, dělat to svým jménem a na svůj účet, dělejme to pořádně nebo přijdeme o jméno nebo o účet, nejčastěji pak o obojí. Mimo jiné tím vysíláme důležité etické poselství, že je nám vlastní odpovědnost vůči sobě samému a to dává našemu prostředí oprávnění k tomu, aby se mohlo domnívat, že budeme odpovědní i k druhým, ke společenství, k obci a okolní komunitě. To je skvělá etická odezva přesto, že jsme prakticky sledovali především vlastní zájem.
Nezapomínejme, že nemůžeme svým sousedům a svému prostředí dát nic, co bychom sami neměli. Je příjemnější, když navíc můžeme rozdané postrádat nebo když toho, co dáváme, s rozdáváním neubývá.
Odpověď na otázku: "Proč dělat věci dobře, i když se nikdo nedívá", zní: "Protože nás to dělá spokojenější s námi samými. A to v tomto světě opravdu stojí za to…“ Možná nás takový přístup nedělá jenom spokojenější s námi samými… Možná nás dělá dokonce i lepšími…
Ale soud o takové možnosti už text knihy ponechává na jejích čtenářích…
Závěrečné sdělení tohoto textu zní, že se při psaní knihy „Ethics of Quality“ opravdu „nikdo nedíval“ a motivace autorů byla ryze vnitřní a osobní.