Sdílená ekonomika stojí na sdílené odpovědnosti

Sdílená ekonomika stojí na sdílené odpovědnosti.

Družstvo Fontes rerum a Evropské hnutí pokračují v organizaci zajímavých diskusí na aktuální témata a ta právě proběhlá se zaměřila na sdílenou ekonomiku. Měla motto „Sdílená ekonomika, výhra nebo bolehlav?“ a jako panelisté vystoupili Juraj Atlas, statutární ředitel a spoluzakladatel firmy Liftago, a.s., Karel Havlíček, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a Jan Havlík, ředitel, odbor evropských záležitostí a vnitřního trhu MPO. Samozřejmě svou troškou do mlýna přispěl vrchní družstevník Jan Mládek a také Jiří Nekovář, jeden z mála skutečných daňových odborníků a znalců v České republice. Vystoupení panelistů ukázala, že často, podobně jako pohříchu v celé řadě jiných problematik, platí, že jeden o koze a druhý o voze. Nechci a nebudu nikoho z nich jakkoliv hodnotit, jen se omezím na konstatování, že jsem se opět přesvědčil o tom, že úroveň vzdělání a schopnost vyjadřování některých vedoucích pracovníků centrálních úřadů je prostě otřesná. I v tomto ohledu jsou diskuse připravované Fontes rerum a Evropským hnutím velkým přínosem, protože účastníkům diskusí celkem zřetelně ukazuje, kdo je kdo, a co se od něj dá čekat.

Diskuse se zabývala celou řadou aspektů sdílené ekonomiky a jedním z nich byla i ochrana spotřebitele, garance kvality poskytovaných služeb, pojištění atd.atd.atd. Byl jsem až do té doby přesvědčen, že sdílená ekonomika neznamená sdílení, auta, jízdy, postele, bytu nebo ubytování, prostě sdílení nějakého fyzického předmětu, objektu nebo služby či procesu. Mé přesvědčení spočívá v tom, že sdílená ekonomika stojí na sdílené odpovědnosti za obchodní vztah mezi dvěma stranami. Ve sdílené ekonomice není možné se dovolávat nějaké autority, tedy mimo obecně platnou legislativu. To znamená, že účast ve sdílené ekonomice představuje pro obě strany nejen novou podobu starých příležitostí i šance zbrusu nové, ale rovněž novou podobu starých rizik a rovněž některá rizika nová. Nelze hovořit jen o výhodách, ale i o problémech a zejména o tom, že ve sdílené ekonomice jde o párový vztah, který nemá ani arbitra ani garanta. Stejně tak platí, že nemohu rizika své účasti ve sdílené ekonomice přenášet na druhé osoby a pokud to nejsem schopen garantovat, tak sprostě nemohu cokoliv sdílet. To je případ sdíleného bydlení v bytových domech, které nezřídka poškozuje nejen soužití v domě, ale rovněž cenu sousedních bytů.

Tato podstata sdílené ekonomiky, tedy sdílená a bezprostřední odpovědnost každého účastníka bilaterálního obchodního vztahu, klade nejen nové nároky na ty, kteří do ní vstupují, ale zároveň vymezuje oblasti, ve kterých se sdílená ekonomika může uplatňovat, rozvíjet a sloužit ku prospěchu jednotlivců i společenství.

Dalším, údajně velkým problémem je prý zdanění. Je to hloupost, protože právě současná sdílená ekonomika je evidována prostřednictvím nějaké aplikace a zanechává výraznou a uchopitelnou elektronickou stopu, takže není žádný problém poskytnout tuto evidenci příslušným úřadům. Kdyby platily jednoduché sazby, mohly by internetové aplikace vydávat přímo daňová přiznání a posílat daně. Ve světě existuje řada dobrých a funkčních řešení a není nejmenší problém aplikovat je u nás. Zbývá tedy otázka, proč to u nás nejde.

Je to opět jednoduché. Žijeme ve společnosti, která už dávno rezignovala na otázku, zda krást nebo nekrást a politika řeší jenom otázku, kdo si může a  kdo nemůže nakrást. Ti, kteří si vydobyli aktuálně právo nás okrádat, současný systém úporně se brání jakýmkoliv změnám, které by jejich loupež omezily, včetně technologií. Klasické pohostinství a taxislužba jsou tradičně zdrojem ohromného množství černých peněz, které v míře vetší než malé putují do kapes politiků a úředníků, především ve velkých městech a potažmo i ve státě. Je příznačné, že boj proti sdílené ekonomice zahájila města jako Berlín, kde město stojí zcela nepokrytě na straně klasických poskytovatelů pohostinství, nebo Brno zastánce taxíkářů, kteří pilně okrádají nejen cizince a Pražáky, ale neušetří ani domorodce. Po celém světě se dočtete v bedekrech a na letištích, že naši taxíkáři kradou, ale když se objeví alternativa, která by mohla tuhle skvrnu na naší pověsti odstranit, stojí představitelé veřejné správy neochvějně na jejich straně. Dokonce v Brně se v soudním sporu radnice připojila k taxíkářům. Nelze než konstatovat, že vrána k vráně sedá.

Na závěr si dovoluji vyslovit názor, že sdílená ekonomika tady byla, je a bude a s technologickým pokrokem dostává nový rozměr a nové možnosti. Daří se jí zejména na venkově a všude tam, kde není dostatečná koncentrace politiků a úředníků, kteří by přicházeli o své mimobilanční příjmy. Zakázat ji není možné. To si mohou myslet opravdu jen a jen v Brně nebo na nějakém ministerstvu. Připomenu jen cesty na venkov a zpět přes akcíz, kdy za protektorátu hrozila za určitý odhalený obsah zavazadla i smrt. Přesto sdílená ekonomika jen kvetla. Pokvete i nyní. Pokvete tím více, čím více ji budou nám lidem zakazovat a čím více budou deprivanti a hlupáci v parlamentu, vládě a radnicích omezovat, buzerovat a ničit tu klasickou nesdílenou domácí ekonomiku a její protagonisty. Lžou nám, že je to všechno příliš složité a náročné, že dřou jako koně, ale chtějí jenom krást a také kradou z našeho jako straky.

Současný rozvoj technologií si dříve nebo později vynutí, aby se i politici a úředníci zamysleli nad tím, že je třeba k věci přistoupit jinak. Ke změně myšlení je nedožene ani poznání ani uvědomění, ale jen a jen vyschlý pramen špinavých peněz do jejich kapes. Až zjistí, že jim pramínek vyschnul, tak mnozí potáhnou tam, kam patří. V tomto smyslu je sdílená ekonomika bolehlavem pro politiky a úředníky, kteří vysávají klasickou drobnou ekonomiku, protože na tu velkou si netroufnou.

Sdílená ekonomika, pokud k ní budeme přistupovat odpovědně, je tak malou, ale přece nadějí na větší svobodu pro obyčejné lidi a méně špíny ve veřejném prostoru.