Továrny včera, dnes a zítra…
Továrny včera, dnes a zítra…
Před několika lety u příležitosti stoletého výročí založení Finanční univerzity jsem zde hovořil o rodící se „digitální obščině“ a „velkém zbohatnutí“ společnosti jako v důsledku několika na sebe navazujících průmyslových revolucí.
Rád bych dnes zasadil další kamínky do mozaiky složené z cesty od staré dobré venkovské obecní převážně zemědělské „obščiny“ přes moderní společenství k postmoderní a digitální „obščině“ a současně probíhajícího „velkého zbohatnutí“ v posledních více než dvou století lidských dějin a hospodářského života. Kamínky, které byly „v průmyslovém věku“ nebo „ve věku průmyslových revolucí“ významným faktorem zbohatnutí lidstva na straně jedné a zdrojem technického pokroku na straně druhé. Těmi kamínky jsou továrny.
Jistě všichni za školy pamatujeme, že období nastupujícího kapitalismu nám na hodinách dějepisu tak nějak splývalo se vznikem továren, průmyslu a ústupu od nejrůznějších řemeslných dílen a manufaktur. Byly to, jsou a také budou továrny, které měnily, mění a budou měnit nejen podobu produkce a produktivity v jednotlivých průmyslových odvětvích, ale také společenské reprodukce nebo reprodukce obecně. Byly, jsou a budou prostředím, ve kterém se utvářejí vztahy mezi lidmi a stroji a v poslední době rovněž mezi přirozenou a umělou inteligencí.
Rozvoj továren měl velký vliv na podobu společnosti. Českou stopu v jejich komplexním rozvoji můžeme nalézt v takzvaných „městech továrnách“, které byly produktem „batismu“. Byly výsledkem nového způsobu hospodářského myšlení bratrů Baťových v první polovině minulého století. Obuvnická městečka byla zřejmě nejkomplexnějším exportním produktem tehdejšího Československa a firmy Baťa. Některá města, která vyrostla ve světě v organickém spojení s velkými obuvnickými továrnami, dosud ještě existují. Města, která byla zakládána a utvářena jako sídla velké továrny zná samozřejmě i historie Sovětského svazu.
Továrny všichni známe a bylo by zbytečné unavovat vážené publikum nějakými vyčtenými moudry. Platí, že továrny dovedly naši společnost nejen k úžasnému rozvoji, ale současně na pokraj strašné krize, která spočívá ve třech skutečnostech.
Tou první je to, že masová tovární výroba likviduje v masovém měřítku přírodní zdroje a přírodní prostředí jako takové.
Druhou skutečností je, že cílem fungování továren je masová výroba pro masovou spotřebu a tato masová spotřeba je naprosto mylně uznávána jako příznivý ekonomický faktor sloužící bohatnutí a rozvoji společnosti.
Třetí skutečností je to, že masová výroba pro masovou spotřebu produkuje ohromnou masu odpadu, který se hromadí na naší planetě.
Tyto tři skutečnosti způsobily, že hospodářský a společenský život současného lidstva, postavený na zničující komplexitě masové výroby a masové spotřeby, narazil na hranice svých možností a vyvolává celou řadu hlubokých společenských i ekonomických krizí, provázené navíc externalitami vydrancované přírody zavalené odpadem. Továrny tak přivedly samy sebe do smrtící pasti a nás s nimi.
Naším úkolem je tedy připravit takovou budoucnost továren, ve které by nás samy továrny z této pasti dostaly. Průmysl 4.0 není v tomto smyslu řešením, protože je jenom nástrojem digitalizace a automatizace výroby a dokonce celých továren a problém v rámci paradigmatu masové výroby spíše prohlubuje. Klíčem je tedy opustit paradigma masové výroby spojené s masovou spotřebou, přičemž je zřejmé, že se přitom nemůžeme zbavit továren. Cesty k novému paradigmatu společensky užitečné výroby a spotřeby vede přes trojí změnu…
Nejprve si musíme uvědomit, že továrny jsou svého druhu stroje na zpracování materiálu. Celá výroba je postavena na zpracování materiálu. Materiál lze zpracovávat v podstatě pouze čtyřmi způsoby, z nichž jeden zaznamenal v poslední době pozoruhodný rozvoj. Jde o tváření, lití, odebírání a přidávání materiálu. Nic víc a nic méně.
Je skutečností, že tváření, lití a odebírání materiálu je uzpůsobeno pro masovou výrobu, která se jen obtížně přizpůsobuje potřebám zákazníků. Naopak přidávání, které zaznamenává skutečný a úžasný boom v podobě 3D tisku, je přímo určeno nejen k „customizaci“ produktu, ale zároveň ke „glokalizaci“ výrobního procesu. To samozřejmě nemůže nahradit zcela masovou produkci, ale může jí významně ulehčit tam, kde naráží na až příliš rychle se měnící přání zákazníka nebo „diktát módy“. Jsou to právě „digitální obščiny“, které stojí u počátku tohoto procesu.
Dále je důležité že továrny nemohou fungovat jako roury, do nichž z jedné strany padají suroviny, a z druhé strany vychází výroba, která vchází do další roury společnosti, která ji spotřebovává, a vychází odtud jako odpad. Řešením je to, že továrna musí stát na počátku i na konci této cesty materiálu od suroviny k odpadu a musí se stát místem recyklace své vlastní produkce.
To třetice je důležité posuzovat potřebný objem produkce nikoliv jenom z hlediska masové spotřeby a neustálého nahrazování starých výrobků novými a novými. Je třeba obnovit celý segment opravárenství a zajistit výrobkům delší trvanlivost a zároveň to, že nové výrobky budou nositeli skutečných inovací a nikoliv pouze povrchní „novosti“.
Klíčovým slovem budoucí průmyslové revoluce musí být celkový, hospodářský a společenský užitek plynoucí z celého výrobního procesu. Ten musí stále více směřovat od své dosavadní lineární podoby směřující od surovin k odpadu, od jednoho ničení přírody přes ničení společnosti k druhému ničení přírody a odtud k dalšímu ničení společnosti a dalšímu ničení přírody. A tak pořád dál a dál až do trpkého konce. Budoucnost továren je v jejich zapojení do cirkulární podoby hospodářství a společnosti a především k jejich vlastní „cirkulární“ podobě. Výsledkem musí být nižší spotřeba přírodních surovin a objemu environmentálních služeb a snížení objemu produkce odpadu všeho druhu.
Vážení kolegové, milí přátelé…
Transformace současných továren jako vehiklů podivné komplexity masové produkce a masové spotřeby do vehiklů cirkulární ekonomiky nepotřebuje žádné zázračné recepty nebo složitý výzkum. Potřebují příslušná politická rozhodnutí a vytvoření příznivého veřejnoprávního prostředí na všech úrovních, protože proces této transformace u soukromých společností už začal… Soukromý sektor začíná bolestně pociťovat, že se starý způsob masové výroby a masové spotřeby vyčerpal a šíří mezi zákazníky blbou náladu, protože žijí ve stále horším a horším prostředí, které si neumí a ani nemohou masovou spotřebou a „šopováním“ nikterak nahradit….
Dnešní technologický pokrok navíc přináší různé možnosti recyklace odpadu a jeho přeměny na nové suroviny, které jsou již levnější a dostupnější než nové suroviny vyrvané z přírody. Tato skutečnost podporuje "nové myšlení" společnosti a jednotlivců o komplexu masové výroby a masové spotřeby a novou formu racionální rovnováhy mezi přínosy a náklady obecně, která jasněji odráží celý reprodukční cyklus od suroviny k odpadu a od odpadu k surovině...
Je čas změnit to, co změnit můžeme. Za vším ostatním stojí především naše chování... Změna továren z lineárních na kruhové je nutnou, ale nikoliv postačující podmínkou.
Děkuji vám za pozornost…