Věda, škola, praxe…
Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové…
Dobré odpoledne z Prahy… Děkuji za pozvání a možnost vystoupit. Inspirací pro název mého příspěvku je pojmenování samotného našeho dnešního Kulatého stolu. Jenom jsem zaměnil pojem vzdělávání za pojem škola, protože je to především škola a školství, oč tu běží. Bytí nebo nebytí školy a školství, ale především podoba jejich bytí, je klíčovou otázkou dneška. Škola je základ života, jak říkával v 17. století český učenec Jan Amos Komenský. Den jeho narození, 28. březen, je Mezinárodním dnem učitelů.
K úkolům dnešní školy a profilu současného absolventa jsem se vyjádřil při svém únorovém vystoupení na Kulatém stolu Finanční university 17. února tohoto roku. Připomínám téma tohoto Kulatého stolu „Globální výzvy současnosti: vzdělání, věda, průmysl…“
Prosím vás všechny, abyste přijímali moje slova jako pohled ze středu Evropy, jakkoliv jsem přesvědčen, že řadu skutečností a trendů, o kterých budu hovořit, možná existuje rovněž v Rusku a jinde ve světě.
Dnes jsme bohužel svědky toho, že škola je pokládána za jakousi pouhou přípravu na budoucí povolání. Dochází ke společenské degradaci školství, jako významné společenské infrastruktury. Je samozřejmě důležité hledat příčiny této degradační tendence a pokoušet se ji odstranit, ale dovolte mi, abych vyslovil přesvědčení, že je důležité usilovat v každodenní praxi o posilování vědomí důležitosti školy v společnosti. Je snadné obviňovat vládu a společenské elity, ale dnes si musíme přiznat, že určitý znevažující pohled na školu a školství tendencí celospolečenskou. Je to dáno tím, že vzdělání přestává být hodnotou samou o sobě pro všechny, ale stává se v očích společnosti pouhým prostředkem k dosažení určitých, především prestiže, majetkových a mocenských cílů, a to pouze pro vybrané.
Dovolte mi navrhnout tři důvody, které vedou k současnému neblahému trendu.
Tím prvním je už zmíněná skutečnost, že počet osob, které vidí vztah mezi studijními výsledky a společenským uplatněním je stále menší a menší. Týká se to nejen dětí, ale i jejich rodičů. Dříve bylo dobré vzdělání přirozeným zájmem střední třídy a prostředkem jejího proniknutí do vyšších vrstev blíže k elitám. Střední třída byla jádrem společnosti. Dnes je střední střída decimována a nese na svých bedrech náklady všemožných krizí. Pomalu se rozpadá a zanechává po sobě odtržené elity a proletariát naší doby.
Druhým důvodem je to, že škola a školství přestává být místem, kde se má přispět k integraci společnosti, místem, kde se mají překonat rozdíly sociálně ekonomického zázemí žáků a studentů, místem, kde se mají vytvořit vzájemné vazby na celý život. Dnes je tomu právě naopak. Školní docházka v současnosti tyto rozdíly mezi žáky akceleruje a jednotlivé druhy škol, jsou školami toliko pro vyvolené. Dnešní škola se stává sociálně ekonomicky segregovanou, podobně, jako byla dříve segregovaná v některých zemích rasově.
Třetím důvodem je skutečnost, že školství nedokázalo zachytit společenské změny, kterých jsme v posledních jsme v poslední době svědky na straně jedné a výsledky dosažené vědou na straně druhé.
Systémový přístup k problematice vztahu vědy, vzdělávání a praxe má své kořeny, mimo jiné, v díle učitele národů, již zmíněného českého učence Jana Amose Komenského, který působil v mnoha místech Evropy v 17. století. Doporučuji vám všem se seznámit alespoň s principy jeho díla. Uvidíte, jak je moderní, aktuální a jak k nám přes staletí dokáže promlouvat. Není v tom nic složitého.
Podstatou tohoto přístupu je nutně to, že se teorie, učení a praxe prolínají v životě lidského jednotlivce po celý život. To znamená, že mu mají být po celý život přístupné a mají ho činit svobodným. Svoboda každého je pak podmínkou svobody všech a nesvoboda je smrtelným nebezpečím pro každého člověka i pro společnost.
Podstatou současných problémů je právě to, že existují tendence učinit ze vzdělávání a školství pouhého nesvobodného sluhu mocenských a ekonomických zájmů elit. Tyto elity nepotřebují svobodné a myslicí lidi. Elity chtějí určovat, co a jak se mají lidé učit a co si mají myslet. Touží po debilizované amorfní mase, která se dá snadno koupit a ovládat. Mase, která postupně zapomene, že něco jako svoboda ducha vůbec existuje. Mase, ve které se postupně rozpouštějí individuality, které se o sebe dokážou postarat a své svobody bránit a rozvíjet. Na straně jedné je tak předkládána taková koncepce vzdělávání, která bude vytvářet fyzicky zdatné jediné, pologramotné jedince, kteří budou elitám sloužit jako manuální otroci. Na straně druhé jsou pak akademické koncepce, které chtějí mít jedince s velkými univerzálními znalostmi, ovšem pouze s těmi žádoucími, které ovšem neumožňují úspěšný svobodný život, protože jejich nositelé budou opět závislí na grantech a libovůli elit. Budou také otroky, jenom v kravatách a oblecích…
Našim úkolem, chceme-li udržet žádoucí systémovou rovnováhu a vzájemnou podmíněnost a propojení vědy, vzdělávání a praxe, je povinnost chránit svobodné vzdělávání a uchránit ho před vnějšími tlaky, jejichž motivem je potlačení svobody a debilizace jednotlivců i společnosti. Proto, samozřejmě s přihlédnutím k jiným podmínkám naší doby, můžeme pokračovat v uplatňování myšlenek Komenského, který tvrdil, že vzdělávání má obsahovat pochopení světa, tedy vědeckou výchovu, pochopení sebe sama, tedy etickou výchovu, pochopení krásy, tedy výchovu estetickou, pochopení transcedentna, tedy výchovu duchovní a v neposlední řadě do třetice pochopení světa běhu, tedy výchovu k praktickým dovednostem a řemeslům. Měli bychom znovu pochopit úsloví a šedivé teorii a zeleném stromu života. Současný způsob preferencí jednoho nebo druhého škodí obému. Dnes se musíme naučit lépe chápat také svět mezi poznáním, krásou a vírou. Svět, o němž přemýšlel nejen Komenský, ale rovněž jeden ze zakladatelů kybernetiky Gregory Bateson a nazval ho místem, kde se i andělé bojí.
Mimochodem byl to právě Gregory Bateson, který před bezmála půlstoletím ve svém dopisu určeným členům řídícího výboru Kalifornské univerzity popsal podstatu a faktory zastaralosti výuky na amerických univerzitách. Dopis tvoří doslov jeho knihy „Mysl a příroda - nezbytná jednota“. Doporučuji všem se s ním seznámit. Nejen pro hloubku jeho myšlenek, ale zejména proto, že je patrné, že se toho za půlstoletí mnoho nezměnilo.
Dovolte mi, abych na závěr svého vystoupení zopakoval, že cesta k systémové rovnováze mezi vědou, vzděláváním a praxí vede přes emancipaci školy, školství a vzdělávání. Přeji nám všem, aby se nám společně podařilo vrátit škole, školství a vzdělávání jejich postavení ve společnosti a v životě lidí. Nejdůležitější je pak předat toto poselství našim následovníkům......
Děkuji vám za pozornost. Přeji vám vše nejlepší...