Vyhráli naši...

Vyhráli naši… a naši jsou ti, co vyhráli…

Naše země je členem EU a NATO, ale z reakcí na události v Sýrii to není moc poznat, byť se nám dostalo poděkování samotného strýčka Sama, zatímco strýček Váňa se tváří jako kakabus. Již za temných časů totality se říkávalo, že největšími oporami socialistického tábora je mimo německého smyslu pro humor, vyspělosti bulharské elektroniky a polského hospodářství, světovosti maďarského jazyka, délky mongolské železniční sítě a rumunského internacionalismu také sovětská politická tolerance a především československá politická spolehlivost. Kdo nás má za spojence, ten nepotřebuje nejen oponenta, ale možná ani nepřítele.

Chápu, že prezident si v případě útoku na Sýrii mimo škodolibé radosti z toho, že soutěží o hradní cedulku s nápisem „Filiálka Velvyslanectví Ruské federace a CEFC v ČR a EU“, určitě připomíná také souhlas své vlády s bombardováním Bělehradu, kterým Česká republika potvrdila několik dní po vstupu do NATO své členství činem. Cítí se možná poněkud rozerván, protože tenkrát to bylo také bez mandátu OSN, navíc v Evropě, umírali srbští civilisté a byly ničeny civilní objekty, včetně čínského velvyslanectví. Humanitární bombardování se tomu tenkrát říkalo.

 Chápu i to, že některé politické síly, například KSČM a nově SPD, kritizují vládu za to, že se chová jako vláda spojenecké země. Je to součást jejich politiky od vstupu do NATO a proto se nyní snaží v rámci vyjednávání podpory vládě ANO zorganizovat podmínky pro vystoupení České republiky nejen z NATO, ale i z EU… 

Co se mi však chápe jen těžko, je rozporuplný, respektive nijaký postoj ČSSD, jejíž jednobarevná vláda tenkrát před dvaceti lety dala souhlas s útokem na Bělehrad a povolila bombardérům NATO přelet našeho území. Byly to vlády ČSSD, které vždy dodržovaly spojenecké závazky v NATO, byly vysloveně probruselské a mimo jiné ta Sobotkova držela vartu zájmů USA i NATO v podobě velvyslanectví v Damašku, a to za potlesku z Hradu, který v tom viděl cestičku ke krbu v Bílém domě. Dnes je stanovisko některých špiček ČSSD k útoku na Sýrii podobné spíše tomu prezidentovu.

Je třeba si položit otázku, co získá hnutí ANO ve spojenectví s ČSSD v koaliční vládě s podporou s KSČM oproti jednobarevné vládě s tolerancí SPD a podporou KSČM…?!?

Odpověď je jednoduchá. Kromě vyhladovělé oranžové vši v kožichu a paralýzy svých záměrů vůbec nic… Snad to opět nevyjde, a Babišova vláda zase získá pár týdnů času na práci. Bylo by to v nejlepším zájmu země i samotné ČSSD.