Vztah v páru, nikoliv genderové role, to je to, oč tu běží…
Díval jsem se na pořad Souvislosti Jana Pokorného, který se tentokrát věnoval postavení českých žen na počátku 21. století. Nechci vůbec komentovat více nebo méně vášnivou debatu o genderových rolích a stereotypech, dobře rozumím tomu, že tahle tématika spoustu lidí dobře živí a až dojdou granty, nebude už tak společensky významná. Podobné debaty budou vedeny skromněji, na normální lidské úrovni a snad i za přítomnosti zdravého rozumu. Takže jak je psáno: To přejde…
Chtěl bych upozornit na to, že sama podstata genderové diskuse, tedy jakési přerozdělení a vyvážení genderových rolí a opuštění genderových stereotypů u žen i u mužů, je snad zajímavá, ale z hlediska přínosu k utváření a rozvoji společnosti je takříkajíc „mimo mísu“. Je totiž koneckonců úplně jedno, jaké jsou genderové role u jednotlivců různého pohlaví, to podstatné je jak se tyto role a jejich nositelé dokážou poskládat do produktivních nebo alespoň stabilních párů. Společnost se totiž nutně skládá ze sítě duálních vztahů, tedy z párů, a to proto, že prostě jiné sítě neumíme v třírozměrném světě vytvořit. I proto je možné obecně konstatovat, že individualismus, stejně jako kolektivismus jsou pro společnost destruktivní.
Společnost je složena z živých organismů a jako taková, pokud má trvat, se musí reprodukovat. Společnost se reprodukuje biologicky, sociálně a hospodářsky. Biologická reprodukce společnosti druhu Homo sapiens předpokládá pár, jehož role jsou v takovém souladu, že rozhodnou pro rodinný život. Jistě existují technologické možnosti anonymního oplodnění a obejití párového vztahu muže a ženy, ale to není z hlediska počtu dětí nutných k reprodukci společnosti rozhodně cesta. Konec konců máme už dostatek neblahých zkušeností s dětmi z takových zvrácených oplodňovacích programů typu Lebensborn.
Stejně tak reprodukce sociálního kapitálu společnosti nebo, jednodušeji řečeno, společenské důvěry a solidarity, není závislá na setrvávání na podobě individuální genderové role, ale na vytváření efektivní párové důvěry, tedy na tom, jak se nositelé genderových rolí dokážou dohodnout, vyjít si vstříc, společně něco udělat pro sebe i pro jiné. Podobné je s reprodukcí hospodářskou. Základní společenské hodnoty jako svoboda nebo demokracie jsou přímo závislé na reprodukci společenské důvěry a solidarity.
Je doslova tragickou okolností, kolik veřejných i soukromých prostředků je v podobě grantů a dotací dnes investováno do individualizace společnosti a rozvratu jejího, jediného možného, párového upořádání, které je mimo jiné za naše peníze stavěno na pranýř. Spolufinancujeme si tak vlastní zánik. Pokud páry přestanou fungovat a později existovat, skončí s ním společnost…